Knižní recenze: Flashforward
Zdravím!
Přečtených knih mám za sebou tolik, že bych je snad ani nespočítala. Na ty nejlepší, které ve mně zanechaly vzpomínky, budu recenze teprve plánovat, protože některé musím znovu sehnat (protože jsem prostě líná si je koupit, když si je můžu kdykoliv půjčit v knihovně), abych mohla pořídit snímky s trávovým pozadím (hehe), ale pro začátek přicházím s recenzí na knihu, kterou jsem dočetla teprve nedávno. Máte rádi sci-fi?
Seznamte se s FLASHFORWARD!
Seznamte se s FLASHFORWARD!
Název: FLASHFORWARD
Autor: Robert James Sawyer
Žánr: Sci-fi, fantasy
Počet stran: 344
Nakladatelství: Baronet
Upřímně jsem vůbec netušila, že je tenhle román také zfilmovaný jako seriál. Každopádně jsem narazila na knihu v knihovně, anotace i obálka mě vcelku zaujaly, a jelikož jsem měla chuť si přečíst nějaké to sci-fičko (a taky, protože jsem neměla čas zdlouhavě vybírat), šáhla jsem po téhle knížce (protože mi do ruky padla asi jako patnáctá a to už jsem si vážně řekla, že musím jít).
Takže o co jde?
Dvě hlavní postavy, Lloyd Simcoe a Theo Procopides pracují v CERNu a po většinu času v řídícím centru Velkého hadronova urychlovače vstřícných svazků. Kolem nich se pohybují ještě další postavy jako Lloydova snoubenka Michiko Komura, spolupracovník Jake Horowitz nebo ředitel Gaston Béranger. Lloyd a Theo vedou jeden experiment za účelem vytvoření higgsova bosonu (což je nějaká částice, kdoví), který se však zvrtne a uvede celé lidstvo, ať jsou v jakékoliv situaci, do bezvědomí na dvě minuty a jejich mysl se přenese do budoucnosti. Po procitnutí je neskutečně mnoho mrtvých a všichni přeživší mluví o tom, jakou měli vizi a co se to vůbec stalo. Jakmile se zjistí, že vize mělo celé (přeživší) lidstvo, začnou o tom okamžité reportáže a články všude možně. Theo však náhle zjistí, že s největší pravděpodobností bude zavražděn, což mu také následně potvrdí vize ostatních. Začne po svém vrahovi pátrat. Lloyd se také spatří v zapeklité situaci, takže musí řešit svoje problémy s Michiko a zároveň světu říct, že za celý nečekaný zvrat může zřejmě CERN a jeho experiment. Po nějaké době chtějí experiment zopakovat, ale ten se nepovede, a tak žijí a pracují až do té doby, než dojde na ten osudný den, který všichni ve své vizi z budoucna viděli.
Inu, abych tak nějak pravdu řekla, té fyziky tam bylo možná trošku moc, než co mé chápání pobíralo. Někdo tomu rozumí, tak mu to třeba problém dělat nebude, ale já to pročetla s tím, jakože "chápu", o co jde. Vesměs to však příliš nehrálo velkou roli v tom, abyste pochopili celkový děj příběhu (stačilo vědět, že se prostě něco pokazilo). Takže jakmile tam postavy začaly probírat složité věci ohledně fyziky, příliš jsem se tím nezabývala (v jedné části mi mozek dokonce úplně vypnul, takže jsem pak byla naštvaná, že už vůbec nevím, o co tam šlo).
Ze začátku to bylo spíše takové popisování a zvrat s oním experimentem, sem tam nějaká ta fyzika a v druhé polovině knihy se to aspoň trochu rozjelo. I přes to autor knihu napsal zajímavě a jeho styl psaní se mi líbil, takže jsem knihu spokojeně dočetla.
Lloyd by byl nejraději slyšel, jakou vizi měla Michiko. Byla však dosud - a bezpochyby ještě dlouho bude - úplně mimo.
Více než Lloyda jsem si spíše oblíbila Thea, který měl chudák špatnou vizi a snažil se dostat toho, který ho v budoucnosti zavraždil, akorát mi na něm vadila věc, že se vesměs staral jenom o sebe, když po svém vrahovi pátral a nebral ohledy na to, že ostatní se v té vizi prostě příliš o jeho vraždu nezajímali nebo si toho příliš moc nepamatovali, ale tak, přeci jen mu šlo o kejhák (i když až za 21 let).
Lloyd byl sice kliďas, ale neměl žádnou šílenou zápletku jako Theo, i když řešil vlastní záležitosti s Michiko, které měly taky svoje kouzlo.
„Jejda, Theo,“ řekl Jake Horowitz, blížící se k němu z druhého konce chodby lemované mozaikami. „Hledám tě, volal jsem ti do auta, ale řeklo mi, že jsi zatčený, nebo co.“ „Divné auto,“ řekl Theo.
Nakonec jsem zjistila, že postavy na obálce jsou podle seriálu, což mi přijde trošku pozornost odvádějící, ale i tak jsem s knihou byla spokojená. Ne sice tolik, jak bych očekávala, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla.
Bodové ohodnocení:
0 komentářů:
Okomentovat