Knižní recenze: Nikdykde

Knižní recenze: Nikdykde

  středa, června 08, 2016    SachiSayari

---

Zdravím!
Konečně jsem se mohla odpoutat na malou chvíli od školy a měla čas se pořádně začíst do knih, o kterých jsem věděla, že je to láska na první (popřípadě druhý) pohled.

Tuhle knihu jsem měla rozečtenou už před rokem. Tehdy mě však takovéhle fantasy moc nebralo, takže jsem ji na malou chvíli odložila. Po následné renovaci mého pokoje se někde vytratila. A konečně, po té dlouhé době jsem ji znovu objevila a mohla si oživit ztracené vzpomínky na tenhle příběh, znovu si ho přečíst a dobrat se překvapivého konce. 

A tak jsem po dlouhém roce dočetla tuto znovuobjevenou knihu. Kdo ví, třeba se předtím taky propadla škvírou do Podlondýna.

Seznamte se s NIKDYKDE!

Název: NIKDYKDE

Autor: Neil Gaiman

Žánr: Fantasy, sci-fi

Počet stran: 320

Nakladatelství: Polaris

Inu... Fíha. Četla jsem už spousty knih fantasy žánru, ale ještě nikdy mi do ruky nepadlo něco tak... zvláštního a tajemného. Skoro to všechno bylo vypadalo až reálně a ten "chaos" se mi strašně líbil.

Takže o co jde?

Hlavní postavou v tomto příběhu je mladý úředník Richard Mayhew. Žije si svůj pohodlný, vcelku nudný život v Londýně se svojí snoubenkou Jessicou a přáteli. Londýn pro něj byla skvělá pracovní příležitost a ještě noc před tím, než tam odlétal, byl upozorněn, aby si dával pozor na dveře. Nakonec se však usadil a jeho život byl naprosto normální život naprosto normálního člověka. Ovšem, kdyby se něco nepokazilo. 

Kromě Londýna samotného, tedy Nadlondýna, existuje ještě Podlondýn. Stinné, chaotické, nebezpečné místo, které je naprosto opačné od toho rozumného, bezpečného a příjemného Londýna na povrchu země. Richardovi tak stačil jeden dobrý skutek a celý jeho normální život se najednou obrátil na ruby, protože Londýn, který znal, nepoznával jeho. Byl v tom až po uši. V průšvihu, ze kterého nebylo normální cesty ven. 

Dostal se do úplně odlišného světa a pro místní bylo jeho chování a uvažování až k smíchu. Kromě dívky otvírající dveře, Dvířky, jejího známého, šejdíře a podfukáře, Markýze de Carabase a Dvířčiny osobní stráže Hunter se Richard setkává také s krysí dívkou Anastázií, vrahy panem Vandemarem a panem Croupem, se Starým Baileym, který žije na střechách a povídá si s ptáky, s andělem nazývajícím se Islington, nebo také s hrabětem, jehož dvůr se nachází ve vagóně vlaku podzemky. Neminou ho ani věci jako Pohyblivý trh, zvláštní místa, chytré krysy, ke kterým mají ostatní úctu, kouzla a nebezpečí, které mu nejednou ohrozí život. Špinavého, zmučeného a vyčerpaného Richarda má Podlondýn chuť zabít nebo nechat zešílet a nezáleží ani na tom, že se pohybuje s dalšími osobami a že se do tohoto světa dostal jen nechtěně a neprávem. 

Nejstarší havran tázavě zakrákal. „Markýz," vysvětlil mu Starý Bailey. „Má veliké potíže."

Kniha tedy především popisuje pouť Richardovu, ale také Dvířčinu, jejíž život je taky v ohrožení, a příběh je napsaný v er-formě. V ději se neztratíte a to ani mezi mnoha postavami, které se tam postupně objevují. Každá je totiž tak originální a charakteristická, že si ji jen tak s něčím jiným nebo s někým jiným nespletete. 

Richard se zahleděl pozorněji. „To je ta krysa? Ano, už jsme se setkali. Po pravdě řečeno, hodil jsem po ní dálkovým ovladačem na televizi." 

Richarda jsem si okamžitě oblíbila. Byl to člověk s jako každý jiný a bylo mi ho až líto, jak s ním Podlondýn a jeho obyvatelé zacházeli a jak chaotické a nemožné to všechno pro něj znamenalo. Jediné, na čem mu záleželo, bylo dostat se zpátky domů a zapomenout na všechno, což je tedy naprosto pochopitelné vzhledem k jeho situaci.

Mimo to jsem měla hrůzu z pana Vandemara a pana Croupa. Dostali se všude velmi rychle a celkově bylo jejich vystupování zkrátka jedna velká šílenost, kromě toho byl vlastně celý Podlondýn jedna velká šílenost a představivost mi jela na plné obrátky. Příběh byl opravdu tak neskutečný, až to bylo pomalu reálné.

Pan Vandemar nebyl zvlášť nadšený. „Co je na tom tak geniálního?" zeptal se. „Netrefil jste ani jeden prst." Pan Croup si povzdechl. „Skutečně? No, to mne tedy podřízněte, máte pravdu. Jak jsem mohl být takový nešika?"

Knihu doporučuji všem lidem, kteří si rádi přečtou nějakou tu fantasy, ale i těm, kteří by rádi vyzkoušeli něco jiného. Žádné brutální vraždy ze strany pana Vandemara a Croupa nečekejte, není to žádná hororovka. Příběh je dobře napsaný a dobře se čte, děj je napínavý, takže kniha neomrzí, a to ani na začátku. Tam vás to totiž ihned upoutá. Obálka taktéž vypadá zajímavě a už samotný název má tajemný nádech. Jsem tedy naprosto spokojená s touhle knihou a vás také určitě nezklame!

Bodové ohodnocení: