Pod mraky s knihou a kávou

Používá technologii služby Blogger.

sobota 25. června 2016

Knižní recenze: Marťan


Zdravím! 
Známky jsou uzavřené, léto tady, volno za dveřmi a když je tolik volného času (konečně), tak čtu jako drak (protože už jsem zjistila, že i když se velmi dobře opaluji, sluníčko je ještě na mě poněkud ostré, au, takže co jiného bych mohla dělat...). Z knihovny jsem si domů přinesla dalších pět kousků, které, jak doufám, stihnu přečíst do měsíce a na některé později třeba udělám i recenzi, pokud toho budou aspoň trochu hodny. Dnes bych vám chtěla sepsat dojmy a názory na knihu, o které jste určitě slyšeli (ať už o knize či filmovém zpracování), a pokud ne, tak se o ní právě teď dozvíte (pokud si recenzi přečtete).
Seznamte se s MARŤANEM!




Název: MARŤAN
Autor: Andy Weir
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 344
Nakladatelství: Knižní klub

Vždycky jsem měla problém sci-fi žánr přelouskat, protože většinou jsem našla knihu, která tak nějak úplně neodpovídala tomu, co by mě bavilo a co by ve mně zanechalo nějakou jiskru skvělého pocitu z četby. No, jakmile jsem spatřila tohohle žlutého krasavce, tak  jsem si řekla, že za pokus nic přeci nedám. Ze začátku jsem si myslela, že to pro mě nebude, i přes "razítko" bestseller, ta pravá kniha. Opak byl pravdou.

Takže o co jde?

Hlavní postavou v tomto příběhu je Mark Watney - botanik a strojní inženýr a samozřejmě astronaut. Zatímco je se svou posádkou Aresu 3 na Marsu, propukne tam písečná bouře, která donutí tuto misi ukončit. Pro Marka se bouře stane osudnou, jelikož ho zasáhne anténa, kterou uvolnil komunikační talíř, který se při bouři také uvolnil (prostě ho sejme uvolněná anténa). Posádka se ho sice snaží najít, ale přes bouři to nezvládnou a Mark je pro ně od chvíle odletu z Marsu mrtvý. 
Jenže po písečné bouři se jinak zraněný Mark vzpamatovává a zjišťuje svoji šílenou situaci jediného zatím žijícího tvora na Marsu. Se štěstím se zde nachází Hab, což je jakási obytná část modulu, která mu poskytne alespoň nějakou možnost bezpečí, kyslíku, vody, normálního tlaku a jiných v tomto případě životu důležitých věciček, které mu případně mohou pomoci k přežití. A Mark je samozřejmě chytrá hlavička a jen tak umřít rozhodně nechce. Jenže je tu jeden problém. Zásob je málo a do příletu další posádky (za čtyři roky), mu rozhodně nevydrží.
A tady začíná usilovný Markův boj o život, při kterém si vede deník, na jehož základě je vytvořená kniha. Nechybí mu však vtip, ironie nebo sarkasmus, protože jinak by se sám na této planetě zbláznil. Mars však není ochotný přijmout jeho přítomnost a je rozhodnutý ho za každou cenu zabít.

Jo, už je to tak, Marse, hodlám na tebe chcát a srát. To máš za to, že se mě v jednom kuse snažíš zabít.


Den jsem zahájil nicotným čajem. Nicotný čaj se vaří snadno. Nejdřív ohřejete vodu a pak do ní nepřidáte nic.

Film jsem zatím neviděla a ani nevím, jestli to mám vůbec v plánu. Kniha je přeci jen kniha a na filmy moc nekoukám. Každopádně co mě potěšilo, tak fakt, že v téhle knize není fyzika s matikou a chemií nijak složitě rozepsaná a vědecky popsaná přes tři stránky. Občas se tam něco málo objeví, ale není to nic rušivého. I některé názvy mi trošičku dělaly problém, ale nijak mi to nevadilo a nerušilo při čtení, jelikož stejně na začátku byla většina z nich ve zkratce popsána.

Jakmile Slunce není vidět, zavládne tma. Phobos mi poskytuje trochu měsíčního světla, ale pracovat se v něm nedá. Deimos je maličká srágora, která se nehodí vůbec k ničemu.


Obrátil jsem se a podíval se na rover a přívěs. Všechno bylo tam, kde jsem to nechal (na Marsu je velmi málo zlodějů aut).

Marka jsem si oblíbila hned od začátku. Vtipný, snaživý, inteligentní a chytrý, beroucí svůj problém trochu s nadsázkou. I když se Mars nevědomě stal jeho nepřítelem, Markova vytrvalost a schopnost jdou ruku v ruce.
Rozhodně jsem si tohle 'sci-fičko' velmi oblíbila a můžu říct, že je to nejlepší kniha z tohoto žánru, jakou jsem kdy četla. Čtivá, zábavná, napínavá.
Pokud vás aspoň trochu tento žánr zajímá nebo máte chuť na něco nového, doporučuji ji. Určitě se zabavíte a knihu dočtete až do konce, možná se po jejím zaklapnutí budete přiblble usmívat (jako já, protože jsem si představovala sebe na jeho místě, hah).


Bodové ohodnocení:


0 komentářů:

Okomentovat