Pod mraky s knihou a kávou

Používá technologii služby Blogger.

neděle 10. července 2016

Knižní recenze: Série


Zdravím! 
Tak jsem tady s další recenzí na detektivku, nebo spíše thriller, který jsem v knihovně popadla na poslední chvíli, protože už jsem neměla čas a chtěla jsem aspoň ještě jednu knihu do sbírky. Taktéž to byla první kniha, kterou jsem si vylosovala jako první k přečtení (jelikož jsem se nemohla rozhodnout, co si dříve přečíst).
Seznamte se se SÉRIÍ!


Název: SÉRIE
Autor: John Lutz
Žánr: thriller, detektivní
Počet stran: 466
Nakladatelství: Domino

Nesuď knihu podle obalu se sice říká, ale v tomhle případě byl obal (a ještě konec) skutečně to skoro jediné, co mi přišlo na téhle knize jako takovéto 'BOOM'.

Takže o co jde?

V New Yorku začne znenadání nějaký psychopat vraždit ženy brutálním způsobem, zaživa jim vyřezává ornamenty na kůži, pálí je cigaretami, vyřezává jazyk, využívá zvláštní vražednou zbraň... a především za sebou nenechává absolutně žádné stopy. Případ se dostane do rukou soukromého detektiva Quinna a jeho skupině včetně jeho přítelkyně Pearl, kteří se ihned pustí do řešení. Kromě jich jim v tom pomáhá i bývalý policista Jerry Lido, který propadl alkoholu a stal se počítačovým géniem a hackerem. Stopy vedou odnikud nikam, takže se ani pořádně nemají čeho chytit, i když už tam nějaké společné znaky zavražděných žen jsou. Jakmile se k tomu dostanou média, označí vraha přezdívkou Řezník, což dokonale vystihuje vrahovo počínání.

„Chce nás přimět, abychom marnili čas,“ řekla Pearl.

Nevím, jestli to je tím, že to spadá spíše do thrilleru, ale z nějakého důvodu mi tahle kniha přišla jako jedna z těch slabších kousků detektivních příběhů. Na 466 stran mi to přišlo roztahané, pro mě tam nebyl žádný luxusní zvrat událostí, žádný pořádný 'BOOM' mezi řádky, na jaký jsem zvyklá z mnoha detektivek, to až tedy na konci, takže bych mohla říct, že to bylo psané v takovém poklidu, kromě toho, když se zrovna nemluvilo o zavražděných ženách. Nemůžu však říct, že by kniha nebyla propracovaná. Autorův styl psaní se mi naopak líbil, kniha se dobře četla, což mě nutilo číst dál, i když to nebylo bůhví jak akční (na mě) a konec byl také překvapivý, i když bych řekla, že trochu urychlený, což tomu teda moc nepřidalo.
Kromě toho, že se vyprávění stěhovalo z okolí Quinna do okolí vraha, vyprávěla se tam i minulost jedné ženy, Beth, která pokračovala až do současnosti. Nejdříve jsem nechápala, na co mi bude minulost této ženy, její špatný vztah, znásilnění a následné obvinění vlastně nevinného člověka, ale pak to v příběhu stejně sehrálo svoji figuru a pěkně to zapadalo.

„Třeba nenašel botu, která by se mu líbila,“ uvažoval Fedderman. „Takovou, která by posloužila jako roh jednorožce, pokud to něco takového mělo znamenat.“


I přes to všechno jsem si ihned oblíbila Pearl, byla to taková chladná ženská, co se s nikým nepatlala a uměla být pěkně drzá a nevrlá, přičemž mi však bylo trochu líto Quinna. Asi tam nebyla postava, která by mi nějakým způsobem vadila. Dokonce ani vrah, který ve vyprávění občas působil jako zcela obyčejný člověk (v rámci možností).

Knihu jsem přelouskala docela rychle, konec mě potěšil, ale s jistotou můžu říct, že se mezi mých mnoho favoritů nezařadí. Mám raději akčnější děj, se zvraty ve vyprávění a s opravdu neočekávaným koncem. Ale pokud má někdo rád takové klidnější čtivo, pak doporučuji :)

Bodové ohodnocení:


1 komentář: